Blog

Také vás to v září čeká? Z malých dětí se stávají velcí a zodpovědní parťáci do života a vaším úkolem je je provázet na dlouhé cestě školní docházkou. Ještě před nástupem do školy je ale dobré si dát pozor na správný úchop tužky. Trénovat můžete doma při malování nebo při zkoušení si podpisu. Navíc tím trénujete nejen do školy, ale společně se tak věnujete motorice ruky a prstů. Jak na to?

Začněte brzy

Čím dříve začnete věnovat pozornost správnému úchopu tužky, tím snazší to pro dítě pak ve škole bude. Nejlepší je začít už ve chvíli, kdy malý člověk začne o tužky a kreslení jevit zájem, ale nebojte, není to raketová věda. Důležité je začít postupně a na nic netlačit. Pomoci si s batolaty můžete pořízením velkých kulatých nebo oválných pastelek, které dítě drží v celé dlani. Postupem času můžete přidávat na obtížnosti a pořídit tlusté trojhranné pastelky. Vše chce svůj čas, a tak pokud se u malování se správným úchopem spíš trápíte, než byste si společné chvíle užívali, zaměřte se na trénování jemné motoriky prstů jinak. Můžete se vrhnout na plácání z modelíny, hraní si s kostkami nebo na stříhání.

Co je správný úchop tužky

Cesta ke správnému, tedy špetkovému, úchopu tužky nemusí být trnitá. Buďte ale trpěliví a postupujte krok za krokem.

Špetkový úchop funguje snadno, tužka se opírá o prohlubeň mezi palcem a ukazováčkem a o prostředníček. Palec a ukazováček ovládají čarování s tužkou na papíře. Prsteníček a malíček jsou schovány pod sebou a vůbec je nepoužíváte. Ukazováček leží na tužce volně tak, že byste jím měli být schopni o tužku volně poklepat.

Jak začít

Vaše dítě už udrží tužku a začíná to vypadat, že se vrhá po špetkovém úchopu? Pomozte mu. Začněte snazšími aktivitami. Můžete se společně vrhnout do světa dětských časopisů a začít spojovat tečky, čísla nebo hledat cestu ven z bludiště. Nejdůležitější je se hned nepouštět do složitých a nudných úkolů. Čím zábavnější to bude, tím snáz vám společná cesta za správným úchopem půjde. A až uvidíte, že je drobeček připravený na složitější úkoly, zkuste písmenka. Uvidíte, když nebudete tlačit, půjde to snáz. A nezapomeňte, pohyb musí vycházet z prstů, nikoliv z ruky, to pak znamená zbytečnou námahu.

A opět – nespěchejte. Vše má svůj čas a není cílem naučit batole co nejdříve držet tužku správně. Ke správnému úchopu se děti často dopracují až těsně před nástupem do školy. A i to je v pořádku. Nebojte, nakonec se to stejně naučí.

Procvičujte jemnou motoriku

Až budete mít jemnou motoriku v malíčku, bude cesta za správným úchopem tužky jednodušší. Děti se nejdříve musí naučit koordinovat pohyb prstů. Pro to jsou nejlepší společné hry, kde si to procvičí a vybudují svaly na prstech.

Mateřské mléko je pro miminko nejlepším zdrojem živin, a navíc to pouto… to vám nikdo nenahradí. Kdy ale nastává ta nejvhodnější doba pro začátek příkrmů? A hlavně, jak na to a z čeho se vašemu drobečkovi bude nejlépe jíst? Dnes se společně podíváme na to, jak vybrat opravdu to nejlepší, aby pro vás společné chvíle u jídla byly příjemné a vše probíhalo co nejhladčeji.

Kdy tedy přichází ta nejvhodnější chvíle pro zařazení příkrmů? Dítě se začíná zajímat o to, co máte na talíři a nejradši by vše ochutnalo. Důležité je ale, aby bylo schopné samo sedět a udržet hlavičku, tím minimalizujete nebezpečí zadušení. Obecně se udává jako zlomový ukončený 4. až 6. měsíc života kojence. Pak už totiž mateřské či umělé mléko nestačí plně pokrýt předpoklady pro hladký vývoj a růst miminka. Nemusíte ale zbytečně tlačit, vše chce svůj čas.

Nejlepší je prvně zařazovat zeleninové příkrmy. Na začátku to bude hodně o ochutnávání, tak se nestresujte a dopřejte miminku čas poznávat, do ničeho ho nenuťte. Až bude drobeček zvládat zeleninu a ovoce, je na čase pomalu zařadit i maso. Dejte si pozor a zapomeňte na kořenění a solení. Co se týče servírování, je to na vás, zda-li zvolíte mixování a podávání lžičkou nebo cestu BLW metody, kdy miminko jí samostatně a seznamuje se s texturami jednotlivých potravin.

Jak vybrat dětské nádobí

V první řadě si dejte pozor na nezávadnost. Zde se držte pravidla certifikátů. S PVC s certifikátem, dřevěným, bambusovým nebo silikonovým nádobím nešlápnete vedle. Pozor si dejte na PVC bez certifikátu, melamin, bisfenol a těžké kovy. Občas může být nádobí sice krásné, ale absolutně nevhodné.

Co všechno budete potřebovat?

Až objevíte nádobí, které splňuje vaše požadavky, a hlavně požadavky nezávadnosti, doporučujeme investovat rovnou do celé sady. Bude vám to krásně ladit, a navíc kolikrát i ušetříte.

Prvně se zaměřte na jídelní židle. I když miminko už krásně sedí a drží hlavičku, nejlépe se mu bude hodovat z dětské jídelní židle. Zaměřte se na kvalitu a bezpečnost. Příjemným bonusem pro vás bude, když pořídíte židli ze snadno omyvatelného materiálu, protože, buďme upřímní, dětské stolování se neobejde bez stavu, který na konci oběda připomíná kuchyň po výbuchu nebo jídelní bitvu.

Pro nejmenšího člena pořiďte hlavně bryndák. Výhody to přinese hlavně vám, jídlo nebude (tolik) všude po zemi, protože dostatečně velká kapsa dokáže často zachytit většinu jídla. Vyplatí se silikonový bryndák, který po jídle jen opláchnete a můžete se záhy vrhnout na další krmení „dravé zvěře“.

Co se týče talíře, trh nabízí neskonalé množství nejrůznějších barviček a tvarů, výběr je zcela na vás. Jen myslete na pravidlo číslo 1 – nezávadnost. Opět můžeme doporučit silikonové talíře, které jsou velmi snadno omyvatelné.

K talíři neodmyslitelně patří příbor. Miminko ho nemusí začít používat hned, zejména pokud jste zařadili metodu BLW, ale jednoho dne se k němu dopracuje, a tak je dobré myslet na včasné pořízení. Za nás doporučujeme příbor se silikonovou rukojetí, která se dětem bude lépe držet.

Žízeň u stolování nejlépe zažene čistá voda. U obyčejného hrnečku pro děti ale může snadno dojít při manipulaci k vylití. Nejlepší je tedy zvolit hrneček nebo lahvičku s pítkem. To odolá i vášnivému natřásání a vy budete mít klid, že po obědě nemusíte vytírat celý byt.

K talíři můžete rovnou napárovat i misku, ze které budete podávat malé svačinky. Miska, stejně jako talíř, by měla být z pevného materiálu, aby při zápasení nedošlo k jejímu rozbití a poranění miminka. A ze zábavné mističky se navíc křupky nebo ovoce jí úplně samo.

Dříve nebo později vás čeká venkovní hodování. Na čerstvém vzduchu totiž přeci chutná nejlépe a při delší procházce vyhládne. A to jak vám, tak i potomkovi. Zde se opět při výběru nádobí zaměřte primárně na praktičnost a nezávadnost. Termoska na pití zajistí dostatečný pitný režim. Využít můžete samozřejmě i hrneček s pítkem, který používáte doma, ale ten nemá takový objem. O to se postará termoska, která udrží nápoj v požadované teplotě mnohem déle než obyčejná lahev.

Na venkovní svačinky si pořiďte krabičku, do které vše přehledně uložíte a rozdělíte ovoce od zeleniny a křupky od jogurtu. Pokud s sebou chcete brát i teplý nebo studený pokrm, rozhodně oceníte funkční termobox.

Nákupní seznam nádobí pro děti

• Bryndák
• Talíř s příborem
• Hrneček s pítkem
• Miska na svačinu
• Krabička na svačinu
• Termobox na jídlo
• Lahvička nebo termoska na pití

Na tuhle fázi se těší snad každý rodič, až se z miminka stane malý Picasso a my se budeme všude moci chlubit nejnovějšími uměleckými díly. Jak na to, aby to děti hlavně bavilo a nestala se z kreslení a malování nepříjemná „povinnost“?

Cvičení na jemnou motoriku

Kreslení má spoustu benefitů. Dítě se u něj zabaví na delší chvilku úplně samo a navíc rozvíjí koordinaci očí a rukou, a to naprosto nenásilně. Dětští psychologové se navíc netají tím, že zařazením pravidelné umělecké činnosti do života dětí pomáháme ke správnému vývoji stabilního mentálního zdraví a dětského mozku.

Jakmile začne váš drobeček kreslit a zajímat se o barvičky, jste na skvělé cestě k další pravidelné aktivitě. A hlavně nepanikařte. Malé děti ještě nemají v malíčku jemnou motoriku a nemají perfektní koordinaci, a tak se může raz dva stát, že barvy budou všude tam, kde jste kdysi říkali, že „to se vám v životě nestane“. Můžete tomu ale zkusit nenásilně částečně zabránit. Proto si pro malování a kreslení připravte ideální prostředí – pořiďte velký papír (čím menší dítě, tím větší plocha), na který si bude dítě moct bez problémů kreslit nebo poklaďte zem novinovým papírem.

Výběr nechte na nich

Nebuďte přílišní perfekcionisti a neučte děti kreslit. Nechte je používat vlastní fantazii a kreslit, co se jim zlíbí a čím se jim zlíbí. Doma nejvíce ale stejně zabodujete s prstovými barvami nebo voskovkami. Ven s sebou nikdy nezapomeňte vzít křídy, nikdy nevíte, kdy váš malý Picasso bude pociťovat chuť se umělecky vyjádřit třeba na chodníku.

Tipy na společné kreslení

Rádi byste se do kreslení úplně ponořili, ale nemáte zrovna nápady, jak na to? Začít můžete na bílém papíře. Nechte dítě kreslit, co ho zrovna napadne. Zvolit k tomu můžete voskovky, prstové barvy nebo tlusté pastelky. Až ucítíte, že je čas se posunout dál, můžete vyzkoušet vybarvování. Nemusíte hned kupovat knížky plné omalovánek, některé najdete volně dostupné na internetu nebo použijte vlastní fantazii a namalujte dětem obrázek, který mohou vybarvit.

Obkreslování rukou a dalších předmětů je dalším skvělým tipem, jak ozvláštnit společné malovací chvíle. Při obkreslování rukou se totiž nemusíte zaseknout jen na vybarvování. Vytvořte z obrysu třeba kohoutka, panáčka nebo ze dvou rukou nádherného motýla či ptáčka. Nechte zkrátka povolit uzdu dětské fantazii.

Netlačte na pilu

Pokud zrovna vybarvování nebo kreslení není činností, která by zatím vaše děti natolik bavila, mrkněte se po něčem jiném. Svou kreativitu mohou vybít i nejrůznějším vyráběním. Začít můžete u samolepek nebo razítek. Jen se pak nelekejte, až budete mít razítko třeba i na čele. Postupně se můžete dostat až k výrobě raketek z ruliček od toaletního papíru nebo společnému kašírování.

Děti hlavně nikdy do malování, kreslení ani vyrábění nenuťte. Až přijde chvíle, kdy je tato činnost přestane bavit, nezlobte se na ně. Každý den se přeci můžete malování věnovat chvilku a nebojte, postupně se čas, který u jedné aktivity stráví, bude prodlužovat.

Hlavně nezapomeňte obrázky vystavovat. Ta radost v dětských očích je totiž nenahraditelná.

Každý to známe, před námi víkend s vidinou toho, že vyrazíme s dětmi na výlet na kole, na procházku po lese nebo jen tak na hřiště. Jenže co čert nechce, obloha se zakaboní a začne pršet. Jak si v tuhle chvíli poradit, abychom brzy neposlouchali věty jako „Mami, já se nudím.“?

1. Deskové hry pro děti

Deskovky to vždycky jistí. Když déšť vypadá, že za chvilku přejde, není nic lepšího než vytasit Člověče, nezlob se, karty nebo jakoukoliv jinou hru pro děti a je o zábavu postaráno alespoň na těch pár chvil, než se počasí umoudří.

2. Společné vyrábění

Malé holčičky se pro vyrábění nadchnou vždy snáz než chlapečci. Buďte kreativní a nenechte se odradit. Společné vyrábění mýdel, kde se slečny vyřádí s růžovou a třpytkami a chlapečci budou mít modré barvivo až za ušima, je nenáročnou aktivitou, která je zabaví minimálně na pár hodin. Navíc je mohou po zatvrdnutí rovnou použít při koupání, a to je skvělá motivace! A jestli zrovna nejste na rodinné mýdlové opojení a zrovna vám doma zbyly roličky od toaletního papíru, vyrobte si třeba vlastní maňáskové divadlo. Stačí trocha fantazie, barevné papíry nebo jen fixy a špejle.

3. Muzea pro rodiny s dětmi

Pokud se vám plán domácí zábavy moc nezamlouvá, vyrazte na výlet do muzea. Cestou moc nezmoknete a vkročením do muzea se před vámi otevře nový svět plný možností. Ať už zamíříte do pražského Národního muzea, Zemědělského muzea nebo se vypravíte do jednoho z dalších českých muzeí pro rodiny s dětmi, den s dětmi si rozhodně užijete.

4. Divadla pro rodiny s dětmi

Na kulturu nikdy není pozdě, ač ji občas úspěšně opomíjíme. Vyrazit s dětmi do dětského divadla ale může být krásný společný zážitek. Ať už si vyberete pražský Minor nebo brněnskou Polárku, či jakékoliv jiné divadlo, kde vám připraví skvělý program pro vaše nejmenší, nebudete litovat.

5. Trampolíny, prolézačky, herny všeho druhu

Měli jste naplánovaný rodinný výlet na hřiště nebo do přírody, ale doma se vám zůstávat nechce? Děti zaručeně ocení vnitřní dětskou hernu plnou prolézaček nebo výlet na trampolíny, kde se perfektně vyřádí.

6. Domácí bunkrování

Pamatujete si, jak jste jako malí milovali stavění všemožných bunkrů a schovávání se v nich? Dopřejte tuto zábavu i svým nejmenším. Stavba pořádného bunkru zabere spoustu času, a navíc se v něm pak můžete všichni schovat a třeba si společně číst, vyprávět historky nebo koukat na oblíbenou pohádku. Uvidíte, takové domácí bunkrové kino bude mít zaručeně úspěch.

7. V dešti za vodou

Děti vodní zábavu milují. A na rodinný výlet do aquaparku nemusí být ani velké horko, natož hezké počasí. Dětské tobogány, brouzdaliště nebo bazény jsou po celé republice a nudit se tady rozhodně nebudete.

8. Zábava s vědou

Muzea už jsme zmiňovali, co ale stojí za to jsou určitě vědátorské zábavní parky, kde si děti mohou ozkoušet nejrůznější zákony fyziky a zjistit, jak co vlastně funguje. A pokud doma nemáte malé vědátory, kteří fandí chemii nebo fyzice, vyrazte na cestu do pravěku. DinoParky, některé jsou i pouze vnitřní záležitostí, totiž rozhodně nezklamou.

9. Společné vaření

Že je to zábava jen pro holky? To rozhodně ne! Ať už se rozhodnete dopoledne strávit společnou přípravou oběda nebo pečením odpoledního moučníku, nadchnete snadno i ty nejmenší. Postupně můžete dětem při společném vaření přidávat více úkolů, které budou plnit a je úplně jedno, že na začátku budou jen míchat těsto, postupem času vám mohou pomoct i s vážením jednotlivých surovin nebo krájením zeleniny. A jestli vaření a pečení u vás moc nefrčí, zkuste se vrhnout do společného uklízení.

10. Zábava s malými architekty

LEGO a nejrůznější skládačky frčí v každé rodině. Stačí rozebrat staré dětské stavby a společně postavit celé město nebo vesničku. A takové vláčkodráhy, po kterých pak vláčky na baterky jezdí samy, to je teprve paráda! 

„Tati, to ale není fér!“ a po celém stole se rozletí karty nebo figurky na Člověče, nezlob se! Je vám tahle situace povědomá? Nejspíš ji zažil každý rodič. Jak se tomu ale vyvarovat a jak naučit děti prohrávat, aby se deskovky staly zábavnou součástí večera a ne utrpením, kdy zavíráme oči nad dětskými mini-podvody a pomáháme jim vyhrát?

Hrajte s dětmi hry, které odpovídají nejen jejich věku, schopnostem a zájmům. Důležité je, aby malý hráč chápal pravidla, věděl, jaký je jeho úkol a jak má vyhrát.

Mějte pochopení

Větou „Vždyť je to jen hra“ nic nezměníte, pro malou dušičku je prohra v té chvíli tou největší zradou, se kterou se za svůj život potkala a prohry v hrách prožívají daleko více než dospělí, kteří už mají srovnání. Porážka ale nemusí být vždy špatná, pro některé děti se naopak může stát motivací.

Právě o to při prohře jde – motivovat dítě k tomu, aby to příště zvládlo lépe. Jejich prohru nekomentujte pokusem o vtip, nesnažte se být příliš tvrdí a za každou cenu nechat drobečka prohrát. To může mít za následek nedostatek sebevědomí a nechuť k dalším hrám. A to přece nechceme.

Upravujte pravidla

Nebojte se ale upravovat pravidla podle vlastního dítěte. Ať už umožníte opakování nepovedeného hodu kostkou nebo nebudete ze začátku hrát při Člobrdu na vyhazování. Postupem času pravidla rovnejte tak, jak mají ve skutečnosti být a uvidíte, hru si mnohem více užijete. V každém případě ale rozhodně nedovolte podvádění, důležité je zkrátka dodržovat pravidla, ať už jsou vaše upravená nebo ta opravdová.

Je to o tréninku

A nejen tom dětském, ale i našem, rodičovském. Buďme trpěliví a pokud se prohra opakuje poněkolikáté za sebou, raději hru ukončeme zavčasu a přesuňme se k jiné aktivitě.

A pokud k rozhozeným kartám nebo figurkám přeci jen dojde, nechme je se s tím srovnat, mnohem důležitější totiž je, jestli si o chvíli později nebo další den budou chtít hru zahrát znovu. To totiž znamená, že se s prohrou učí pracovat a chtějí překážku překonat.

Pokud ale dochází velkým projevům emocí po prohrané hře, vyberte raději hru, u které nejde o náhodu. Postupem času, až bude dítě připravené, se k takovým hrám můžete vrátit, přeci není všem dnům konec.

Vysvětlujte

Tím nikdy nic nezkazíte. Až prožije své emoce zklidní se, vysvětlete mu, jak vlastně k výhře dojde že se i přes prohry hru učí pořádně hrát, oceňte snahu a zdůrazněte, že třeba příště může vyhrát ono. Je důležité zmínit, že nemusí pokaždé vyhrát ten stejný člověk, každá hra je založena na něčem jiném a každý má na něco jiného talent.

Ukažte, že umíte prohrávat

Nejlepším příkladem pro dítě jsou rodiče. Ukažte, že zvládnout prohru není nic těžkého nebo jim vyprávějte o tom, co se vám nepovedlo a jak jste se u toho cítili. Dítě uvidí, že zvládnout prohru jde i bez velkých emocí a příště to možná ponesou lépe a uvidí, že prohrát není nic zlého, ale že to patří k životu.

Cyklistická sezona je v plném proudu. Jak nepřijít o oblíbené vyjížďky, když máte doma malé dítě? Miminko můžete vozit v cyklosedačce nebo cyklovozíku, časem ale přijde čas na výběr prvního odrážedla a následně prvního kola. Přinášíme vám několik tipů, jak na to.

Jak vybrat první odrážedlo?

U odrážedel nemá smysl myslet na to, aby ho dítě mělo ideálně až do doby, než bude potřebovat první kolo. Zásadní totiž je, aby se na něm dalo jezdit a dítě dosáhlo na zem a mohlo se odrážet. Změřte tedy dítě v pokrčeném postoji od rozkroku k zemi a výšku sedátka máte jasnou. Pokud ale nechcete každé dva měsíce kupovat nové odrážedlo, myslete na to, že se vyplatí nastavitelná řídítka i sedátko.

Myslete trochu i na sebe. Čím lehčí odrážedlo, tím lépe se vám bude čas od času přenášet a dítěti se s ním bude lépe pracovat, ať už jde třeba o otáčení. Nejlehčí jsou umělohmotná odrážedla s umělohmotnými koly.

Bezpečnost na prvním místě. Odrážedlo musí být pevné a stabilní, aby se váš drobeček naučil co nejlépe držet rovnováhu, což mu bude velkým pomocníkem, až vyměníte odrážedlo za kolo. A helma je samozřejmostí.

Vybíráme první dětské kolo

A je to tady! Odrážedlo odkládáme na hřebík, je čas ho vyměnit za kolo. Jak ale na to, aby to děti bavilo a zbytečně moc se u toho nenadřely?

Nejdůležitějším parametrem tady zůstává samotná hmotnost kola. Buďme upřímní, nikdo ani z nás dospělých netouží po těžkém kole, které cestou do kopce ještě tak nějak ztěžkne. U dětských kol se držte zhruba někde mezi 6–7 kily. Další na řadu přichází i správná velikost kol. Ale nebojte, prodejci dětských i dospělých kol mají po ruce tabulky, díky kterým si snadno poradíte. Přeci jen je kolo vždycky lepší vyzkoušet. A pamatujte, opět se nevyplatí kupovat větší kolo s tím, že do něj dítě doroste. Jde přeci hlavně o společnou zábavu, kterou větším kolem, na kterém se mu bude špatně sedět, zkazíte raz dva.

Jak je to s postranními kolečky u dětských kol? Většina dětí, které se po zahradě nebo ulici prohání na odrážedle už zvládla stabilitu trochu natrénovat, a tak jsou přídavná kolečka skoro zbytečná. Odborníci je navíc nedoporučují, dokáží totiž pořádně prodloužit dobu učení se jízdy na kole a děti se s nimi neučí držet správnou stabilitu.